Pozemní astronomie má díky rozmachu civilizace v posledních desetiletích problém se světelným znečištěním. Profesionální observatoře se stěhují do míst, která leží daleko od umělých světel lidských sídel a díky rozvoji informačních a komunikačních technologií jsou v podstatě obsluhované „na dálku“. Dnešní profesionální astronom sedí v teple své kanceláře, v noci pohodlně spí a přes den zpracovává data, které pořídí velké robotické teleskopy na druhém konci světa.
„Lidové“ hvězdárny jsou kompromisem mezi dostupností a kvalitou oblohy. Mnohde je světelný smog tak výrazný, že lze pozorovat v podstatě již pouze Měsíc, planety, dvojhvězdy a případně jen ty nejjasnější objekty vzdáleného vesmíru (např. Praha Petřín, Mladá Boleslav apod.). Hvězdárna v Turnově na tom je relativně ještě dobře, leží na jižním okraji menšího města a obloha nad jihem, směrem nad Český ráj, není tak přesvětlena. Pokud však chcete spatřit opravdové nebeské perly, velmi slabé a vzdálené objekty, pak musíte vyrazit někam za tmou…
Ve výbavě členů Klubu astronomů Liberecka jsou větší mobilní dalekohledy (16“-20“) se kterými podnikají výjezdy do lokalit s tmavou oblohou. Nejblíže je to do Jizerských hor, ale nejtmavší místa u nás jsou na Šumavě. Jedno z nejlepších míst ve střední Evropě, kam lze autem vyvézt dalekohled je alpský EdelweissSpitze v nadmořské výšce přes 2 500 m.
Pro opravdové nadšence a fajnšmekry nabízíme i takováto pozorování. Celoročně nejdostupnější a nejbližší lokalitou v okolí je Jizerka, ale po dohodě lze vyrazit i jinam.
S mobilními dalekohledy na EdelweissSpitze.
Drsnější podmínky, ale perfektní obloha.
Odpočinek při celonočním pozorování.
Na Bavorské straně Šumavy.
Mléčná dráha nad Jizerkou.
Pozorování v Jizerkách s 20″ dalekohledem.